BLÍŽENCI

Lhůta cca. 21.5. – 20.6.    vládce je Merkur Hermes   a     živel je vzduch

Letmý šepot mezi listím

Povětrný žák

Potěším a neujistím

Ptám se Vždyť jsem pták

Sluhům pán a pánům sluha

dobrodruhům druh

Nikdy sám! Můj erb je duha

poloviční kruh

Leží na mně vzdušná tíha

sázky pro sázku

Kdo jsem? Hravý půltón zdvihá

zpěvnou otázku

O vývoji není pochyb. Kořen bezpečně tkví v hlíně a už vyráží svěží výhonek. Opustil teplou skrýš země a octl se ve vzduchu. Ještě tu nebyl, všechno je pro něj nové. Hraje si s ním vítr, točí jím na všechny strany. A jsme v Blížencích.

Jde o první znamení vzdušné, nádech a prostor komunikace. To, co Beran objevil a Býk zhmotnil, je poprvé promyšleno, osloveno a pojmenováno. Blíženci jsou první jméno skutečnosti. A ta už není sama jako kořen v půdě. Vrostla do společné sféry a dýchá s námi tentýž vzduch.

Co je to vzduch? Živel, který nás nejvíc spojuje. Všechno, co žije a dýchá, si z bezedné zásobárny živlu bere a vrací zpátky dech. Vzduch je společenství, kontakt. Blíženec má úkol zapojit se do života obce, najít si místo v souřadnicích jsoucna a navázat vztah. Čím? Myšlenkou a slovem. V Blížencích se tvoří vzájemnost.

Člověk–Blíženec dostává dva dary. Dar řeči a dar snadných sblížení. Je v rostlinném slova smyslu mladý. Má zvídavost a hravost štěňat. Otázky v Panně zvážní v problém a ve Štíru ztemní v tajemství. Ale pro Blížence jsou hádankou, milým osvěžením mysli. Rád kombinuje ideje i slova buďto v intelektuálním řádu, nebo v pestře rozevlátém anarchismu hry.

Bývá upovídaný. Vzdušná znamení rodí lidi slova, ale i mezi nimi vedou Blíženci. Každý z nás dává přednost jistým způsobům vnímání. Blíženci žijí ušima a ústy. Nejsilněji k nim doléhá to, co lze vyjádřit řečí. Co je mimo slova, to vnímají jen slabě. Občas usnou se sluchátkem v ruce, jindy proleží den v knihách. Někdy spíše mluví nežli žijí – jsou tak zběhlí v teoriích světa, že jim to až brání poznat svět.

Vládne jim Merkur–Hermes, bůh posel s křídly na klobouku, rádce obchodníků, poutníků i zlodějů. Je okouzlující a podnikavý, čilý a profesionálně výmluvný.

Vzduch nemá hranice a vítr vane, kudy chce. A tato hbitá nezávaznost představuje pro Blížence riziko. Platí tu heslo „šíře i na úkor hloubky“, kvantita na úkor kvalit. Blížence nejvíc ohrožuje povrchnost.

Až příliš snadno se skamarádí s houfem a ne vždy najde osudovou lásku. Lehkou rukou popíše stoh stránek a zanechá jenom mělkou stopu. Mívá encyklopedický rozhled a ví „něco málo o všem“, ale zřídka „mnoho o něčem“. Je to lidský typ politika, organizátora, tlumočníka (tak to potěš prdel) – a je jako doma ve hromadných sdělovacích prostředcích. Ožívá všude, kde je živo, v bábelu hlasů, kde život bzučí jako telegrafní dráty v horku a letmý povšechný zájem obletí celý širý svět.

Nejsou znamení zlá či dobrá, ale přísnější či snazší k prožití. Blíženci patří k těm snazším. Nejsou zrozeni pro velkou tragiku. Nenosí, jak říkají Angličané, všechna vejce v jednom koši. Stále mají tolik vazeb, tolik zájmů, že málokdy dopadnou až na dno. To sám vzduch je nadlehčuje, nadnáší jim jejich osud jak houpací síť.

Proto je Blíženec jen výjimečně krutě zlý. Tvrdé, ďábelské zlo je fokus, soustředění sil do ostrého hrotu, kdežto Blíženci jsou spíše rozptylka. Nepřišli na svět bojovat, ale vyjednávat. Nepřišli nás rozdělovat, ale sbližovat.

Blíženci nás učí kontaktovat a formulovat. Dávají nám básně, petice i vtipy. Vždyť i Pegas létá a je podstaty vzdušné (slušné)! A co teprv Pegas–hříbě! Ten létá pro samu rozkoš z letu, z umění pro umění a pro čirou radost z pohybu.

Špatný Blíženec je plytký mluvka, lajdák a zchytralý proklouz – kam vítr, tam plášť. Promarní se v drobných a zůstane po něm leda balast. Všechno si ulehčí a bude shledán lehkým, bude zapomenut dřív, než vyjde ze dveří. (Tohle sedne zejména na čtenáře katovnu a prostoduchého strejdu příhodu v jednom hahaha)

Dobrý Blíženec je duše společnosti a ručitel lidské pospolitosti. V jeho blízkosti je blízko. Smích zaplněného hlediště, přátelský úsměv, zásilka léků dětem cizí země – to je víra v možnost spolubytí vůbec, kterou nám dává toto znamení.

Nežijeme sami. Život je vždycky společným dílem všech, kdo byli a jsou živi, je smlouvou lidstva jako celku – a Blíženci dbají, abychom to věděli.

TAK MLUVÍ BLÍŽENCI:

Mé je však moderní slovo, slovo Množství.

Hlásám odvěké heslo, dávám znamení demokracie,

přísahámbůh, nepřijmu nic,

na čem by se nepodíleli ve stejné míře všichni.

(Walt Whitman)

*

Básníci nepřekládají do mateřštiny jenom řeč francouzskou, anglickou či perskou, nýbrž řeč přírody, řeč věcí. Tato řeč hledá svůj výraz v mateřštině básníků. Jejím překladatelem je tušení, intuice básníkova, a hmotou její materializace je slovo, slova, hrozny slov.

(Vítězslav Nezval)

*

Našel jsem své náboženství: nic mi nepřipadalo významnější nežli kniha. V knihovně jsem viděl chrám. Dýchal jsem řídký vzduch Krásného písemnictví, Vesmír mi ležel u nohou a každá věc se pokorně dožadovala jména; dát jí je znamenalo zároveň ji vytvořit i zmocnit se jí. Bez této základní iluze bych nikdy nebyl psal.

(Jean-Paul Sartre)

*

Létající koberec

Praha Brno Liberec

Letí sem letí tam

na koberci sedí pán

(Jan Vodňanský)

*

Vždyť je to tak prosté, milý Watsone!

(ústy svého Sherlocka Holmese Arthur Conan Doyle)